Jak probíhá insolvenční řízení
Jestliže se dlužník ( podnikatel ) dostane do úpadku, nabízí nový insolvenční zákon, který začal platit 1.1.2008 dvě možná řešení: konkurs a reorganizace. Cílem tohoto zákona je uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů a k oddlužení dlužníka. Pro řízení zahájená před tímto datem platí dosavadní právní úprava ( konkursu a vyrovnání ), která stojí na odlišných principech.
Zásadním předpokladem k tomu, aby mohlo dojít ke konkurzu či reorganizaci, je existence úpadku dlužníka. Úpadek dlužníka může vzniknout dvojím způsobem:
Platební neschopností ( insolvencí ) – tedy má-li více věřitelů a peněžité dluhy po splatnosti delší než 30 dnů a tyto dluhy není schopen plnit.
Předlužením má-li více věřitelů a souhrn všech jeho závazků převyšuje souhrn jeho majetku, přitom se vždy přihlíží k očekávanému stavu budoucího provozu dlužníkova podniku.
Podle nového insolvenčního zákona není úpadek statický stav, dlužník mu proto může předejít tzv. hrozícím úpadkem. Když bude dlužník předpokládat, že nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých dluhů, může “sám na sebe” podat insolvenční návrh. Tímto včasným zásahem – zvláště pokud bude spolupracovat od počátku se svými věřiteli a bude se s nimi snažit dojít k dohodě – se zvyšují šance na nelikvidační způsob řešení úpadku a také na jeho překonání. Návrh však podávat nemusí, může namísto toho začít s věřiteli vyjednávat o jiném řešení hospodářské krize.
Průběh insolvenčního řízení
Tato část pojednává o klíčových bodech, jimiž musí dlužník-podnikatel v průběhu insolvenčního řízení projít. Není zdaleka vyčerpávající a nepostihuje všechny detaily a okolnosti řízení a ani to není jejím cílem. Na mnoha místech je provedeno zjednodušení a zestručnění v zájmu toho, aby podstata věci zůstala zachována a text se nestal těžkopádným.
Insolvenční řízení probíhá ve čtyřech stádiích ( fázích )
1) zahajovací fáze
2) zjišťovací fáze
3) rozhodnutí o úpadku
4) způsoby řešení úpadku – konkurz nebo reorganizace
1. Zahajovací fáze
Insolvenční řízení lze zahájit pouze na návrh. Soud tedy sám od sebe řízení zahájit nemůže. Návrh může podat:
– dlužník
– věřitel
Oba si mohou zvolit buď cestu písemnou nebo elektronickou. Je-li návrh podáván písemně, musí být opatřen úředně ověřeným podpisem. Je-li podáván elektronicky, vyžaduje zaručený elektronický podpis.
Pokud návrh podává dlužník sám na sebe, musí uvést, proč se domnívá, že je v úpadku, doložit to důkazy a dodat další informace, které vyžaduje zákon (seznam majetku, dluhů, závazků a některé další zákonem stanovené požadavky, dále může uvést, jak má být podle jeho názoru úpadek řešen).
Podává-li návrh věřitel, uvede, proč si myslí, že daný dlužník je v úpadku, doloží to důkazy a připojí přihlášku své pohledávky. Soud tento návrh zašle dlužníkovi, kteří se k němu může vyjádřit. Je to ovšem v jeho zájmu.
Ať už podává návrh dlužník nebo věřitel, musí být jasně specifikováno, kdo je navrhovatel a kdo dlužník a proč existuje předpoklad úpadku. Návrh musí směřovat na krajský soud, v jehož obvodu má bydliště nebo sídlo dlužník. Je-li podáno nesprávnemu soudu, soudy si mezi sebou návrh přepošlou.
Insolvenční zákon nově odlišuje okamžik zahájení řízení a okamžik zjištěného úpadku. Po zahájení řízení soud především zkoumá, zda dlužník je či není v úpadku nebo v úpadku hrozícím. Pokud své jméno dlužník najde v insolvenčním rejstříku nebo bude-li mu oznámeno, že proti němu bylo zahájeno insolvenční řízení, znamená to, že soud zkoumá jeho majetkové poměry. Dokud soud nerozhodne o jeho případném úpadku, může dokázat, že v úpadku není nebo že ho již odvrátil.
Soud o zahájení úpadku nijak nerozhoduje, pouze tuto skutečnost nejpozději do 2 hodin oznámí tzv. vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení, kterou zveřejní v insolvenčním rejstříku. Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení však nastávají již okamžikem zveřejnení této vyhlášky v insolvenčním rejstříku (a na úřední desce soudu), tedy dříve než soud bude mít za zjištěné, že nastal úpadek.
2. Zjišťovací fáze
Soud nařídí jednání o insolvenčním návrhu, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Pokud je dlužník v úpadku, může se pokusit o zmírnění dopadů insolvenčního řízení. Dlužník – podnikatel může soudu navrhnout vyhlášení moratoria (ochranu před věřiteli). Moratorium poskytuje dlužníkovi dočasnou ochranu (nejdéle čtyři měsíce) před věřiteli a před možným rozhodnutím o úpadku, především však otevírá prostor pro překonání úpadku nebo pro dosažení dohody s věřiteli.
S návrhem na moratorium musí souhlasit většina dlužníkových věřitelů. V době trvání moratoria nelze jednak prohlásit úpadek, dlužníkovi se zároveň dávají zvláštní oprávnění – může přednostně hradit ty dluhy, které bezprostředně souvisejí se zachováním provozu jeho podniku a vznikly v posledních 30 dnech před vyhlášením moratoria nebo po něm, zároveň je dlužník po dobu moratoria chráněn před vypovězením takto plněných smluv na dodávky energií a surovin, jakož i dalších smluv o dodávkách zboží a služeb, které ke dni vyhlášení moratoria trvaly alespoň po dobu 3 měsíců. Cílem moratoria je tedy snaha o udržení běhu podniku, a to i na úkor rovného postavení všech věřitelů.
Ačkoliv zahájení řízení nevypovídá nic o tom, zda je dlužník v úpadku, aktivují se již některé základní mechanismy – blokuje se majetek a blokují se veřitelé. Proto od zveřejnění vyhlášky o zahájení řízení nesmí dlužník svůj majetek spravovat tak, že by snižoval jeho hodnotu.
Další novinkou tohoto zákona je, že dlužníkovi umožňuje komunikovat pomocí webové služby a vyměňovat si přes internet údaje z aplikace insolvenčního rejstříku s jinými aplikacemi. Údaje poskytované webovou službou jsou shodné s daty dostupnými při interaktivním prohlížení insolvenčního rejstříku. Tyto údaje jsou určeny pro strojové zpracování. Služba je koncipována jako veřejná a je zdarma poskytována na adrese: https://isir.justice.cz/isir/common/index.do.
Insolvenční rejstřík patří k novým informačním systémům veřejné správy, je spravován Ministerstvem spravedlnosti a je veřejně přístupný. Insolvenční rejstřík navazuje na dosavadní registr úpadců, nenahrazuje ho však. Oba systémy tedy poběží vedle sebe s tím, že řízení zahájená do 1.1.2008 budou evidovaná pouze ve starém registru úpadců.
3. Rozhodovací fáze
Věřitelé mají vliv na základní rozhodnutí činěná v průběhu insolvenčního řízení. V porovnání s předchozí právní úpravou insolvenční zákon zejména umožňuje věřitelům ovlivnit způsob úpadku a vybrat osobu insolvenčního správce. Zákon umožňuje věřitelům, aby v případě, kdy je možnost volby, zvolili, zda formou řešení bude konkurz nebo reorganizace. Zákon vychází z toho, že věřitelé jsou tzv. „ekonomickými vlastníky“ dlužníkova majetku – dlužník již všechno co měl, utratil, a již pouze dluží – všechen jeho majetek tak vlastně ekonomicky patří věřitelům a insolvenční zákon je zde jen proto, aby to procesně zrealizoval.
Věřitelé prostřednictvím věřitelských orgánů vykonávají dohled nad činností správce. Zajištění věřitelé mohou dávat správci pokyny ke správě věcí, které slouží k zajištění jejich pohledávky. Každý věřitel se ovšem musí o své dlužníky starat – a to jak před insolvenčním řízením, tak v jeho přůběhu. Proto by věřitel, který chce insolvenční řízení ovlivňovat buď tím, že sám podá návrh na jeho zahájení anebo podá přihlášku své pohledávky, měl zvažovat důvodnost těchto kroků. Jak návrh, tak přihláška podléhají přísnému přezkumu a riziko chyby nese vždy věřitel sám.
Zákon nikoho nenutí, aby své pohledávky do insolvenčního řízení přihlašoval. Bude-li však úpadek řešen reorganizací, dojde jejich splněním k tomu, že i nepřihlašené pohledávky bude dlužník povinen plnit.
Chce-li věřitel, aby jeho pohledávky byly v rámci insolvenčního řízení uspokojovány a aby mohl ovlivňovat řízení, musí je uplatnit přihláškou, a to i takové, které již byly žalobou uplatněny u soudu nebo jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Přihlášky pohledávek a jejich přílohy se podávají na stanovením formuláři u insolvenčního soudu, a to od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty, která je stanovená v rozhodnutí o úpadku (nejdéle 2 měsíce).
Insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho účetní evidence. Přihlášky pohledávek, které nebyly přes výzvu včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží – na základě rozhodnutí soudu pak tyto pohledávky z insolvenčního řízení vypadávají (neuspokojují – se).
Bude-li přihláška pohledávky obsahovat chybné informace, může být věřitel, který takovouto přihlášku podal, i sankcionován. Bude-li totiž přezkoumání přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené pohledávce se nebude přihlížet ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Navíc soud věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, uloží, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna. Povinnost zaplatit uvedenou částku však nelze uložit věřiteli, který (všechna) práva spojená s nezjištěnou pohledávkou v průběhu řízení nevykonával (většinou tak, že nehlasoval nebo nebyl členem věřitelského výboru), zákon tím však nebrání, aby věřitel vedl o svou pohledávku spor nebo aby ji prodal. Věřitel se může svým aktivním jednáním vyhnout pouze „pokutě“, nikoliv tomu, že jeho „nadhodnocená“ pohledávka bude z insolvenčního řízení zcela vyloučena.
Osoby, které přihlášku pohledávky podepsaly, ručí za splnění povinnosti zaplatit částku společně a nerozdílně s přihlášeným věřitelem, pokud je však toto „podepsání“ součástí jejich běžné náplně práce. Jde-li o zástupce na základě plné moci (advokát apod.), pak za splnění této povinnosti ručí osoby, které zástupce k takovému úkonu zmocnily.
4. Způsoby řešení – konkurs nebo reorganizace
Pokud je možné a žádoucí, umožní soud podnikateli řešení jeho úpadku reorganizací – toto řešení má přinést věřitelům vždy lepší výsledek než konkurz. Reorganizace nabízí celkové hospodářské ozdravení dlužníka a rozumné uspořádání jeho vztahů s věřiteli. Reorganizace se nesnaží udržovat zaměstnanost nebo sledovat jiné sociální účely. Reorganizace je sice možná pouze u velkých podniků, jejichž obrat přesáhne za poslední účetní období 100 milionů korun nebo které zaměstnávají více než 100 lidí , nicméně zákon nebrání dohodě dlužníka s věřiteli, že se tyto limity nepoužijí. Hlavní slovo při schvalování reorganizace mají věřitel a soud, reorganizace bude schválená tehdy, jestliže skutečně nabídne věřitelům nejlepší řešení.
V případě bližších informací ohledně insolvenčního řízení společností nás můžete kdykoliv kontaktovat.